Příběh našich koček a proč je kastrace tak důležitá
Na začátku vám představím naše kočky, které uvidíte na fotkách.
Tenhle článek měl původně vzniknout „jen“ jako vyprávění o soužití více koček a o tom, proč je kastrace důležitá. Než jsem ho ale dopsala, stalo se něco, co ho navždy změnilo.
Simon, jeden z našich kocourů, už není mezi námi. A jeho příběh k tomuto textu dnes patří – možná víc, než jsem původně plánovala.
Naše kočičí smečka
Micina (10 let) – naše nejstarší, velice mazlivá kočka, ale už taková popudlivá babča, která má ráda svůj klid a nemá ráda ostatní kočky.
Simon (5 let) –Simon (5 let) – objevil se na zahradě jako jediné kotě se sotva otevřenýma očima. Odchovala jsem ho na lahvičce, kvůli bezpečnosti byla všechna koťata odchována v kennelce. Simon je zrzavý na úvodní fotce, měl rád Shadow, neměl rád chování a moc se nemazlil – stačilo mu krátké pohlazení.
Simon už dnes bohužel není mezi námi.
Shadow (5 let) – přišel chvíli po Simonovi, od Simona okoukal, že vlastně nemá rád mazlení ani chování, stačí mu malé pohlazení, ale oba si rádi hrají.
Lili (Aelyn) a Aemon (3 roky) – dvě koťata, která jsem odchovala současně s Arišky štěňaty. Jsou poměrně mazliví a nechají se chovat. 
Jak se nám s tolika kočkami žije? Kočka je poměrně teritoriální zvíře, ale funguje u nich křehké příměří. Micina se natrvalo odstěhovala k babičce a ostatní spolu tak nějak žijí. Ke rvačkám dochází, ale není to do krve, spíš to bylo občasné „ochcávání“ – to už je teď hodně na ústupu. Kočky už spolu fungují dobře.
Proč je kastrace tak důležitá
Kočka je extrémně plodná, může zabřeznout už kolem 4–5 měsíců věku, má obvykle 2–3 vrhy ročně a ve vrhu bývá 3–6 koťat. To je až 15–20 koťat za rok od jediné kočky. Pokud začnou rodit i její potomci, populace roste geometricky, během pár let jde o stovky koťat narozených na ulici.
Volně žijící kočky v ČR se nekontrolovaně množí a často hynou na ulici. Péče o ně leží převážně na dobrovolnících a útulcích, obce nemají systémové kastrační/TNR programy, útulky jsou přetížené a náklady na krmení a léčbu nesou spolky a občané.
Co je metoda TNR
Řešením je metoda TNR (Trap – Neuter – Return) = Odchyt – Kastrace – Návrat.
Kočky se humánně odchytí, vykastrují a po zotavení vrátí zpět do kolonie.
Tak se populace volně žijících koček stabilizuje a postupně snižuje, zlepší se jejich zdravotní stav, snižuje se úhyn koťat a zmenšuje se tlak na útulky.
Zkušenosti z obcí, které TNR zavedly, ukazují desítky procent poklesů přijímání koček do útulků i utracení.
Výzva
Prosím – kastrujte a čipujte kočky, podporujte kastrační programy a útulky.
Každý zásah může zabránit stovkám dalších koťat narozených do utrpení. 🐾❤️
Sdílejte tento příběh a pomozte šířit osvětu o TNR a kastracích.
Když se z příběhu stane rozloučení
Simonův příběh
Na veterině jsem se dozvěděla něco, co bych si přála slyšet doma, v klidu.
Že Simon už několik dní nežije.
Možná to zní nepochopitelně. Ale u nás doma mají kočky vlastní teritoria, nepsané dohody a místa, kde se běžně nepotkávají. Některé jsou u babičky, jiné se vyhýbají určitým místnostem a já většinu času trávím v jednom pokoji.
Takže to, že jsem Simona pár dní neviděla, bylo divné… ale pořád možné.
Co možné nebylo, bylo dozvědět se pravdu až v ordinaci. Před cizími lidmi.
A slyšet větu, že mi to někdo neřekl, „aby mi nepřitížil“.
Neříct člověku, že jeho zvíře zemřelo, není ochrana.
Je to odebrání prostoru truchlit.
A každý má právo se rozloučit.
Simon byl kocour, kterého jsem jako mimino krmila z lahvičky.
Nemazlil se skoro s nikým, ale ode mě se pohladit nechal.
Byl chytrý, vnímavý, svůj. Naučila jsem ho zvonit na zvoneček, když něco potřeboval.
Žil po svém a přesně takový zůstane i v mojí paměti.
Tenhle článek měl být o kočkách obecně.
Dnes je i o Simonovi.